Zkřížené ruce aneb Každý jsme jiný

Účel: Vytvoření pozitivní pracovní atmosféry a podpora flexibilního myšlení; seznámení s dalšími aktivitami.

Řešený problém: Tendence k rigidnímu myšlení mezi mladými lidmi z řad NEET a předpoklad, že ostatní vnímají realitu stejným způsobem jako my.

Relevance pro duševní zdraví: Strnulé myšlení a nedostatek kognitivní flexibility mohou přispívat ke konfliktům, mezilidskému stresu, obtížím s adaptací na nové situace a emočním blokádám. Uvědomění si různých perspektiv je nezbytné pro empatii, toleranci a regulaci emocí.

Zamýšlená změna: Zvyšování povědomí o kognitivní nepružnosti, zvyšování schopnosti akceptovat odlišné vnímání a podpora otevřenosti ke změně vlastní perspektivy, i když je to nepříjemné.

Kontext pilotní implementace

Tato aktivita byla realizována jako součást pilotní akce v rámci projektu MEET na Teoretickém gymnáziu „ Meșterul Manole“ v obci Sălcuța , přidruženém partnerovi Státní pedagogické univerzity Iona Creangă v Kišiněvě. Pilotní akce byla provedena se dvěma odlišnými skupinami studentů. Mladší skupinu tvořilo 10 chlapců a 14 dívek z 5. až 8. ročníku ve věku 12 až 14 let. Starší skupinu tvořili 4 chlapci a 14 dívek z 9. až 12. ročníku ve věku 15 až 17 let. V obou skupinách vedli sezení dva vyškolení facilitátoři, kteří dodržovali stejnou strukturu aktivit a zároveň přizpůsobovali tempo a hloubku reflexe věkově specifickým charakteristikám účastníků.

Teoretické pozadí

Kognitivní flexibilita označuje schopnost člověka přizpůsobit své myšlení, chování a emoční reakce různým kontextům. V oblasti duševního zdraví je důležitým ochranným faktorem a je spojována s adaptabilitou, odolností a zdravými mezilidskými vztahy. Lidé se často domnívají, že jejich způsob vnímání věcí je „přirozený“ nebo „správný“. Tento předpoklad může vést k soudům, konfliktům nebo odporu ke změně. Jednoduchá zážitková cvičení, která zahrnují tělo, mohou tyto mechanismy zviditelnit bezpečným a přístupným způsobem. Nástroj „Změňte svou perspektivu“ využívá metafory založené na těle (zkřížení prstů a paží) k ilustraci myšlenky, že to, co se některým lidem zdá přirozené, se jiným může zdát nepřirozené. Přímým prožíváním nepohodlí způsobeného změnou automatické pozice mohou účastníci snáze pochopit, jak změna perspektivy funguje na kognitivní i emocionální úrovni. Cvičení vytváří prostor pro reflexi individuálních rozdílů a zdůrazňuje potřebu otevřenosti a empatie.

Cílová skupina

Věk: 16–30 let (možno upravit i pro dospělé)
Profil: studenti, mladí lidé NEET, mládež ze zranitelného prostředí, rozmanité skupiny (městské/venkovské, menšiny)
Kontext: neformální nebo formální vzdělávací prostředí (vzdělávací aktivity, workshopy, školení)

Kontext použití

Místo: Škola, nevládní organizace, mládežnická centra , komunitní centra atd.

Typy dovedností a řešených dimenzí :

Socioemoční dovednosti: empatie, tolerance, akceptace odlišností
Vztahové dovednosti : otevřená komunikace, redukce soudů
Dovednosti seberegulace: tolerování nepohodlí
Dovednosti uvědomění: uvědomění si vlastního automatického chování a perspektiv, kognitivní flexibilita, kritické myšlení

Popis aktivity – krok za krokem

Krok 1: Úvod – „Všichni jsme jiní“

Délka: 5 minut

Postup: Účastníci jsou požádáni, aby sepjali ruce tak, aby se jim prsty propletly. Poté jsou vyzváni, aby sledovali, který palec je nahoře. Dále jsou účastníci požádáni, aby zvedli ruku, pokud měli, stejně jako facilitátor, levý palec nahoře (je jim řečeno, že v tomto kroku mohou ruce oddělit). Ruku zvedne přibližně polovina účastníků, bez ohledu na to, zda jsou praváci nebo leváci. Poté jsou ostatní účastníci požádáni, aby zvedli ruku, ti, kteří měli pravý palec nahoře . Lektor zdůrazňuje, že to, co se jeví přirozené některým lidem, se jiným zdá přirozené ne. Například často předpokládáme, že by lidé měli vidět věci stejně jako my, ale díky tomuto jednoduchému cvičení si uvědomíme, že tomu tak vždy není.

Tabulka 1. Akce – Krok 1.

Činnosti facilitátora	Akce účastníků
Vyzvěte účastníky, aby sepjali ruce s propletenými prsty.	Proveďte cvičení a všimněte si rozdílů v poloze palce (vlevo nebo vpravo) mezi účastníky.
Požádejte je, aby si všimli, který palec je nahoře.
Požádejte účastníky, aby zvedli ruku podle toho, který palec je nahoře.
Zvýrazněte přibližně stejné rozložení pozic palců ve skupině.

Reflexe: Toto cvičení pomáhá účastníkům uvědomit si, že lidé jsou různí a co se některým zdá přirozené, se jiným může zdát nepřirozené. Zdůrazňuje také důležitost schopnosti změnit naši perspektivu, i když je to nepříjemné, abychom viděli věci z jiného úhlu pohledu.

Krok 2: Změna polohy

Délka: 3 minuty

Postup: Lektor požádá účastníky, aby změnili polohu svých prstů (a ujistili se, že změní polohu nejen palce, ale i všech ostatních prstů). Na otázku, jak se nyní cítí, účastníci obvykle odpovídají slovy jako: zvláštní, trapné nebo nepříjemné.

Tabulka 2. Akce – Krok 2.

Činnosti facilitátora	Akce účastníků
Požádejte účastníky, aby zcela změnili polohu svých prstů (nejen palec, ale všechny prsty by měly být přemístěny).	Změňte polohu prstů podle pokynů.
Zeptejte se účastníků, jak se cítí po provedení změny.	Zamyslete se nad tím, jak se cítí v nové pozici (např. je zvláštní, trapná, nepříjemná).

Reflexe: Toto cvičení pomáhá účastníkům uvědomit si rozmanitost v tom, jak lidé prožívají stejnou životní situaci, a pomáhá jim znovu se spojit s jejich „sevřením“ reality.

Krok 3: Cvičení „Zkřížení paží“

Délka: 5 minut

Postup: Po dokončení předchozího cvičení jsou účastníci vyzváni k vyzkoušení „pokročilejší verze“. V tomto cvičení jsou požádáni, aby si zkřížili ruce a sledovali, která ruka je nahoře. Stejně jako předtím účastníci zvedají ruce podle toho, která ruka je nahoře. Lektor upozorňuje, že mnoho z těch, kteří měli v předchozím cvičení nahoře pravý palec, má nyní nahoře opačnou ruku. Stejně jako v předchozím cvičení je skupina pro každou možnost zhruba rozdělena na poloviny. Účastníci jsou poté požádáni, aby vyzkoušeli „vyměněnou“ polohu paží. Většina z nich uvádí, že se jim to zdá „ještě podivnější“ než dříve. Lektor opět zdůrazňuje, že to, co se někomu zdá přirozené, se jinému může zdát vynucené a naopak.

Tabulka 3. Akce – Krok 3.

Činnosti facilitátora	Akce účastníků
Vyzvěte účastníky, aby si zkřížili ruce a sledovali, která ruka je nahoře.	Experimentujte s novou polohou paže a všímejte si nepohodlí nebo nepříjemných pocitů s ní spojených.
Zvýrazněte rozdíly oproti předchozímu cvičení.
Požádejte účastníky, aby změnili polohu paží.

Reflexe: Toto cvičení slouží jako metafora pro to, jak lidé vnímají věci různými způsoby. Někteří k věcem přistupují racionálněji a zdravěji, zatímco jiní potřebují změnit svůj pohled na věc způsobem, který je pro ostatní nepříjemný, ale přirozený. Často předpokládáme, že lidé filtrují věci stejně jako my; máme tendenci dělat příliš mnoho předpokladů, místo abychom otevírali svou mysl. Stejně jako každý člověk může hýbat prsty, může také změnit své jednorozměrné myšlení, což často vede k pocitu, že se lidé cítí zaseklí.

Krok 4: Řízená reflexe

Délka: 5–7 minut

Postup: Po dokončení zážitkových cvičení lektor vyzve účastníky k řízené reflexi. Důraz je kladen na souvislost mezi fyzickým nepohodlím prožívaným během cvičení a podobnými situacemi v reálném životě, kde je změna kognitivní nebo emocionální perspektivy nezbytná, ale obtížná. Tato reflexe probíhá v bezpečném a nenátlakovém prostředí, kde se od účastníků neočekává, že budou poskytovat „správné“ odpovědi.

Tabulka 4. Akce – Krok 4.

Činnosti facilitátora	Akce účastníků
Položte účastníkům následující otázky:	Zamyslete se nad otázkami a nabídněte na ně odpovědi.
Co se vám zdálo přirozené a co nepříjemné?
Kde se v reálném životě setkáváme s podobnými situacemi?
Co znamená změnit naši perspektivu?

Reflexe: Tento krok pomáhá účastníkům integrovat fyzický zážitek na kognitivní a emocionální úrovni a proměňuje cvičení ve vědomě realizovanou metaforu pro skutečný život. Účastníci si mohou všimnout, že změna perspektivy je často doprovázena nepohodlím, odporem nebo zmateností. Toto nepohodlí však není známkou nebezpečí, ale spíše indikátorem vystoupení z automatického chování.

Potřebné materiály: Nejsou potřeba žádné fyzické materiály.

Možné úpravy:

Reflexi lze provádět v malých skupinách s použitím zjednodušeného jazyka, pomalejším tempem a s delším prostorem pro reflexi. Je důležité se vyhnout tlaku na účastníky, aby mluvili.

Hodnocení dopadu aktivity

Indikátor	Metoda hodnocení
Úroveň povědomí o rozdílech v perspektivách	Předběžný/postupný miniprůzkum s tvrzeními, jako například:
Ochota přijmout nepohodlí změny	„Lidé vidí věci jinak než já.“
Otevřenost vůči různým názorům	„Můžu se pokusit změnit svůj pohled na věc.“ (Škála 1–5)
	Alternativní zpětná vazba by mohla být: Závěrečné slovo o tom, co si účastníci z cvičení odnesou.

Reakce pozorované během pilotní aktivity

Reakce účastníků v této lekci se mírně lišily mezi věkovými skupinami a pohlavími, což nabídlo praktikům cenné poznatky. V obou skupinách se dívky obecně rychleji zapojily do verbální reflexe a byly ochotnější vyjadřovat pocity související s nepohodlím, trapností a změnou perspektivy. Chlapci, zejména v mladší skupině, měli tendenci zpočátku vyjadřovat své reakce neverbálními signály, jako je smích nebo váhání, ale postupně se více zapojovali během fáze řízené reflexe. Ve starší skupině chlapci i dívky prokázali vyšší úroveň sebeuvědomění a byli schopni explicitněji propojit fyzický prožitek nepohodlí s reálnými životními situacemi vyžadujícími kognitivní nebo emoční flexibilitu. Celkově aktivita vytvořila bezpečný a poutavý prostor pro obě pohlaví, který podpořil otevřenost, vzájemné porozumění a reflexivní dialog.

Rizika a varování

Vyhněte se zesměšňování účastníků.
Nenuťte se ke sdílení osobních zkušeností.
Nástroj se nezabývá traumatem, ale zaměřuje se na zvyšování povědomí.